close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

• A neberte život moc vážně stejně z něj nevyváznete živí =o* xD •

Osud/1

9. července 2008 v 14:23 | Lole
Jedu takhle po silnici. Není to obyčejná silnice ,není jako všechny ostatní na téhle je něco zvláštního. Něco co mě přivedlo po ní jed i když nevím kam se po ni dostanu.. Kde je její konec.. Ani kde začala.. Nevím co mě na tu cestu přimělo proč tu vlastně jsem. V tu chvíli jsem se soustředila a řídila jen svým pocitem.. Který mě táhl jed dál a dál po ni. Pocit, který jsem nikdy jindy nezažila. A tak jsem jela dál a dál zdálo se že silnice nemá konce. Jela jsem skoro 5 hodin a pořád stejná krajina. Najednou vidím konec ano konec silnice.. je to konec.. Na jejímž konci stojí dům . V tu chvíli mi hlavou prolítlo milion myšlenek. Nemyslím na to co udělám automaticky zabrzdím před domem. Vystoupím z auta a mířím ke dveřím zazvoním. Po pár vteřinách slyším jak někdo bere za kliku. V tu chvíli si uvědomím, že tam vlastně jsem co jím, budu říkat jak se zachovám. Najednou se otevřou dveře a přede mnou stojí paní. Podle mého odhodu jí je kolem 40 má na sobě jen župan a doslova na mě vejrá. /co si přejete/ najednou na mě vyvalí. Na tuhle otázku jako bych čekala, ale neznala odpověď věděla že přijde.. Zarazila jsem se a vypadlo ze mě jen to, že si potřebuji zavolat. Paní se na mne podívala a praví: ,,Samozřejmě telefon je v kuchyni." A zaleze zpátky do domu. Podívala jsem se znova na ten dům a pak vešla dovnitř. Dům byl vybaven starodávným nábytkem, bylo to strašně zajímavé. Vešla jsem dovnitř a šla rovnou za tou podivnou paní. Dovedla mě k telefonu, ukázala na něj a odešla do vedlejší místnosti. Já vzala sluchátko a chtěla jsem namačkat číslo v tu chvíli jsem jí uviděla byla to kniha bylo na ní vidět, že už má pár let za sebou. Upřeně jsem na ni zírala a nemohla spustit z ní oči. Položila sluchátko a šla přímo k ní a ani na vteřinu jsem z ní nespustila oči. Přišla jsem k ní a vzala jí do ruky, když jsem knihu chtěla otevřít najednou do pokoje vešla ta podivná paní:,,Co to děláte?" Lekla jsem se a upustila knihu na zem. Pohledla jsem dolu a vidím, jak kniha leží na zemi a vedle ni fotka ano fotka mé mámy. Sebrala jsem tu fotku a pohlédla na paní. ,,Ano vím, na co se chceš zeptat. Kde se tu vzala fotka tví mámy." V tu chvíli jsem strnula, jak ví kdo je moje mamka. ,,Máš spoustu otázek že?.. ale je na ně příliš málo odpovědí. Pod sedni si něco ti povím." Posadila se na pohovku a rukou ukázala vedle sebe, abych se posadila vedle ni. Pomalu ale jistě jsem si sedla. Vzala mě za ruku a praví: ,,Tvoje mamka jak bych začala." Vstoupila jsem jí do toho slovy: ,,Začni od začátku." Ona se na mě lehce pousmála.: ,,Ano od začátku když bylo tvé matce něco, jako tobě přistěhovala se k nám do města. Byla sama a na krku dítě tebe. Vzali jsme jí naše skupina holek mezi sebe. Staly se z nás za ten měsíc dobré kamarádky a my se tedy rozhodli že jí povíme naše velké tajemství. Jednou takhle k večeru jsme jí zavolali, aby ke mně přišla. Byli jsme tam všichni, seděli jsme u stolu u kulatého stolu. Tvoje mamka tam přišla a nevěřícně koukala poněvač jsme měli na sobě takové černé hábity. Řekli jsem ať se posadí na volnou židli, posadila se a pak jsme jí pověděli že jsme čarodějky." Najednou jsem vykřikla: ,,Cože? Čarodějky? To je blbost tomu nevěřím!." Zakroutila hlavou nadechla se a znovu spustila:,, Po čase začala čarovat s námi, vzali jsme jí mezi sebe, bylo nás přesně šest. Čarovali jsme jen dobré věci nic zlého! Jenomže jednu Katy to přestalo bavit a za zády provozovala černou magii. Jednoho dne jsme jí našli na zemi v jejím domě mrtvou. Bylo to pro nás zdrcující, ztratili jsme nejlepší přítelkyni. Po nedlouho jsme zjistili, že provozovala černou magii a ta jí zabyla. Tvá matka chtěla kouzlení nechat, ale my byli proti, že musíme pokračovat. Jenže tvá matka už nechtěla, chtěla se odstěhovat. Já sem jí v tom nebránila, ale Suzen se to nelíbilo a chtěla jí zastavit a tak jí očarovala. Nikdo si ničeho nevšiml. Ale po čase kouzlo přestalo účinkovat a tvá matka chtěla opět odjed. Suzen byla jako pominutá a taky se tak zachovala, použila kouzlo prstenec. Je to kouzlo, které spojí osoby tak že se nechtějí od sebe odloučit, očarovala nás všechny byly jsme spojeny tím jejím kouzlem. Nevím co si od toho slibovala. Po čase jsme na to přišly a chtěli se jí pomstít. Zakleli jsme jí. Po dvou týdnech zemřela. Nechtěli jsme, aby to takto skončilo chtěli jsme jí jen vystrašit."V tu chvíli jsem strnula nevěděla co si mám myslet nevěděla jsem nic. V hlavě se mi toho honilo mnohem víc než bych zvládala. To byl asi důvod toho že jsem najednou omdlela. Když jsem se probrala ležela jsem v její posteli. Přišla ke mně a podala mi čaj poděkovala jsem a ona se chtěla nadechnout a něco povědět. Zarazila jsem ji: ,,Ne chci jet domu." Ona jako by se po mích slovech rozzlobila a vyhrkla.: ,, To ne tet už nemůžeš jen tak odjed nechápeš to tvoje matka tě přivedla ke mně." Tyhle slova ve mně pomalu doznívali a pak jsem slabounkým hláskem jako bych umírala řekla: ,, Ale proč?" Ona se na mně podívala pousmála se a posedila se na postel a spustila.: ,, Když Suzen zemřela rozhodli jsme se toho nechat. Myslím tak dva týdny jsme žili úplně jako normální lidé. Ale pak to začalo. Z ničeho nic umřela Pavla. Podle odborníků to byla nešťastná náhoda. Ale my jsme si tím nebyly tak jistí. A tak já tvá matka a Iren jsme se rozhodli kouzlit zeptat se proč se to stalo samotného osudu. V podvečer jsme se sešli u nás a spustili jsme zaříkávadla. Povedlo se vyčarovali jsme podobiznu která měla znázorňovat osud. To co nám pověděla na to nikdy nezapomenem ani jedna z nás." V tu chvíli se ta podivná paní zadívala na knížku která mi upadla. Dívala se na ní zhruba pět minut a nemohla odtrhnout oči. Kniha ležela na stolku naproti posteli pravděpodobně jí tam musela dát když jsem spala. Pak se zpátky podívala na mně:,, Podobizna osudu nám řekla že všichni zemřem. V tu chvíli jsme všichni strnuli a Iren odpojila kruh. Prostě se pustila a to neměla dělat osud se rozletěl bůh ví kam. Iren to nezvládla. Po čtyřech dnech zemřel a zase prý jen náhoda nešikovnost. Ale my s tvojí matkou jsme věděli že to tak není. Tvá matka se o tebe moc bála, co se s tebou stane když zemře." V tu chvíli mi do očí začali stékat slzy. Podivná paní si všimla mých očí plných slz a přestala povídat. Vzala hrnek s čajem a mířila ke dveřím. V tu chvíli jsem jí zastavila: ,,Stůjte! Prosím. Pokračujte." Otočila se položila hrnek zpátky na noční stolek posadila se tentokrát do křesla vedle postele.:,,Bylo mi tvé matky líto a tak jsem jí navrhla že osud zavoláme znovu zpátky a řádně odvoláme. Tvá matka souhlasila neměla už co ztratit. A tak ten tudíž večer kdy jsme se tak rozhodli jsme se opět sešli u nás a začali kouzlit. Osud jsme přivolali a on nám pověděl že nás nic nespasí, ale že jedna z nás přežije protože má něco na čem jí hodně záleží. Pak jsme osud řádně odvolali a Obě jsme věděli že je to tvá matka kdo má přežít."Já nevěřícně koukala na paní a nevěděla jsem co si mám myslet proč teda matka zemřela proč?? Nechápala jsem ale nic jsem neříkala. Paní si oddechla a znova zpustila.:,,Obě jsme čekali kdy zemřu uběhl skoro měsíc a nic já pořád žila byla jsem jako mrtvola vyhublá, na všechny protivná a sobecká ke světu. Tvá matka na tom nebyla o nic líp měla ztratit svoji kamarádku.Jenže další měsíc se to stalo tvá matka se dozvěděla že má rakovinu a dokonce života jí zbýval pouhý jeden rok. Byl to pro nás obě velký šok když jsme se to dozvěděli. Tvá matka byla statečná vydržela rok a půl pak zemřela. Nevím proč já ale já zůstala ze všech na živu." Smutně se na mně podívala hned jsem cítila jak jí to mrzí že zemřela má matka jak moc jí to je líto. Podívala jsem si na ni se slzami v očí a tichým hláskem jsem se zeptala:,, A proč tedy jsem tu." Ona si stoupla a vzala knihu. Pak si zpátky sedla do křesla a knihu si položila na kolena.:,, Protože se něco stalo osud nikdy nepředpoví špatnou vizi to co se stane nikdy a tentokrát se splet." Najednou začal strašný vítr otevřel okno v pokoji. Strašně jsem se lekla tet jsem si nebyla jistá ničím. Paní se zvedla ze křesla s knihou v ruce zavřela okno a znova se posadila do křesla.:,, Osud se zlobí. Já už jsem moc stará, abych mohla znovu přivolat osud, abych to všechno mohla napravit." Podívala jsem se na ní a vyděšeně jí pověděla:,, Ale to já nezvládnu." Ona mi podala knihu:,, Podívej se prostuduj jí je to kniha všech kouzel co jsme provozovali plus podrobný popis všeho co jsme dělali. Vem si jí jeť domů a promysli si to. Dělej si co chceš já už jí neci vydět vzala mi moje nejlepší kamarádky," Pak odešla a já se zvedla z postele. Vzala jsem knihu a odešla do auta knihu jsem položila na sedadlo spolujezdce nastartovala a jela zpátky domu. Byla to dlouhá cesta plná myšlenek a toho co bude.Doma jsem si dala sprchu. Když jsem se dosprchovala vzala jsem si knihu lehla si s ní do postele a začala v ní listovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.